Historie zahrad Pražského hradu v kostce

Přejít na: navigace, hledání

[editovat]

Historie zahrad Pražského hradu v kostce

1534 Na severním předpolí Pražského hradu, za roklí potoka Brusnice, založil Ferdinand I. Habsburský Královskou zahradu. Jako přístup k ní nechal vybudovat most, později nazvaný prašný.
1535 První zásilka semen pro Královskou zahradu přišla na jaře z Vídně. Teprve poté nastoupil první dvorní zahradník Francesco.
1538 Italský sochař a kameník Paolo della Stella se svými třinácti krajany - kameníky a s dalšími zedníky zahájil na východním okraji Královské zahrady stavbu letohrádku.
1539 Zahradník Francesco byl propuštěn pro nedbalost, neboť "mimo ovocné stromky jako limony, pomoranče a citrony není v zahradě čím císaře potěšit". Ale ani jeho nástupce - doktor Hugo Vennius povolaný z Flander - ve funkci zahradníka neuspěl.
1540 Ferdinand I. získal od biskupa štrasburského dva zkušené zahradníky, bratry Rainhardtovy. Do Prahy přišli s úkolem "sázet byliny co nejkrásněji a nejozdobněji", jako v biskupově zahradě v Saverne.
1541 2. června Pražský hrad postihl požár, rozšířený z Malé Strany až na Hradčany. Mimo jiné shořela i dřevěná konstrukce tehdy ještě nedokončeného mostu k zahradě. Ve střední části zahrady byl založen první okrasný parter. Od té doby začala Královská zahrada dostávat renesanční ráz.
1545 Dokončoval se požárem poškozený most. Na kamenných pilířích byla vybudována krytá dřevěná chodba s přízemím pro běžný provoz a podkrovím pro panovníka, který tudy chodil do zahrady.
1547 Císařův syn arcivévoda Ferdinand Tyrolský se stal místodržícím v zemích Koruny české a převzal péči o Královskou zahradu. Současně pokračovaly práce na stavbě letohrádku přerušené požárem.
1554 V Královské zahradě v Praze - jako na prvním místě v Evropě vykvetly tulipány. Odtud se pak rozšiřovaly do dalších zemí, i do Holandska, odkud byly do Čech později dováženy.
1559 Pod okny Nového stavení na jižní straně hradu začaly úpravy terénu, na němž arcivévoda Ferdinand založil vlastní soukromou zahradu, předchůdkyni zahrady Rajské.
1563 Z Malé Asie byly na Pražský hrad doručeny cibule tulipánů, hyacintů, řepčíků a hlízy kosatců.
1564 Královský letohrádek, dokončený pod vedením dvorního stavitele a kameníka Bonifáce Wolmuta, byl na přání Ferdinanda I. oddělen od další části zahrady vysokou zdí s nikami, okenními a dveřními otvory. Přes celou zahradu, od svého soukromého vchodu z mostu až k letohrádku císař nechal budovat dřevěnou krytou chodbu, aby sem mohl přicházet "suchou nohou" za každého počasí. Podle návrhu dvorního malíře Francesca Terzia z Bergama začal královský puškař, slévač a zvonař Tomá Jaroš z Brna připravovat bronzovou fontánu pro okrasnou plochu u letohrádku.
1567 Maxmilián II., pokračující v plánech Ferdinanda I., dal dokončit chodbu vedoucí zahradou, dostavět malou míčovnu (1567) a vybudovat velkou míčovnu (1567-1570), dílo stavitelů Bonifáce Wolmuta a Ulrica Aostalise.
1571-1572 Pod letohrádkem, na nižší terase nad Jelením příkopem, za Maxmiliána II. vznikla pozoruhodná stavba fíkovny s rozebíratelnou střechou. V západní části zahrady byl postaven dům zahradníka, jímž tehdy byl Hans Clola. Na západní vinici, zakoupené arcivévodou Ferdinandem R. 1564, byla zřízena tesařská ohrada, později Jízdárenský dvůr.
1576 Rudolf II. po svých předcích zdědil v Praze renesančně zařízenou zahradu a začal ji doplňovat dalšímy vzácnými rostlinami.
1579 Na jižní straně Pražského hradu si nechal postavit "letní pokoje", sousedící s Novým stavením arcivévody Ferdinanda a jeho jižní zahradou.
1581 Dřevěný zvěřinec nahradil Rudolf II. zděným Lvím dvorem.
1590 V Královské zahradě při severní ohradní zdi byla dokončena nová zděná aranžerie. Pražský hrad měl vlastní výpěstky jižních plodů, zejména citrony, pomeranče, fíky a granátová jablka.
1593 Giardinetto - italská zahrádka u Královského letohrádku - dostalo koenčnou renesanční podobu. Skládalo se ze čtyř samostatných záhonů ohražených železnoými mřížemi. Na giardinetto naazoval ovocný sad. V Západní části zahrady, rozdělené na dvě terasy, byl další okrasný parter.
1594 Hradní pozemky Rudlof II. rozšiřoval od letohrádku na východ a za tesařskou ohradou dále na západ. V nové západní části dal vyhloubit rybník a po roce 1604 vybudovat v západní části bažantnice "bažantí komoru". Rokli potoka Brusnice, obehnanou ze všech stran zdí, císař Rudolf proměnil v oboru pro chov jelenů.
1604 Velká zásilka květinových cibulí a sazenic z Holandska byla určena pro okrasné partery na obou koncích Královské zahrady. Uprostřed zahrady byl již "střední plac" s letním hřištěm pro míčové hry a na dolní terase západní části zahrady kuželník.
1617 V zahrádce založenou arcivévodou Ferdinandem na jižní straně Hrady byl za císaře Matyáše postaven okrouhlý altánek.
1618 Z okna starého paláce na jižní val byli svrženi úředníci místodržitelství Jaroslav Bořita z Martinic, Vilém Slavata a písař Fabricius.
1631 Za třicetileté války porosty v Královské zahradě poškodila saská vojska útočící na Hrad.
1640 Ve východní části Královské zahrady začal zahradník Hartung budovat dlouhé loubí přes ovocný sad.
1648-1649 Za vpádu švédských vojsk byla zdevastována bažantnice i Královská zahrada, poškozen letohrádek i fontána v giardinettu.
1653 Po nápravě válečných škod dvorní zahradník Hartung pokračoval v budování loubí i v západní části zahrady.
1659 Za Leopolda I. loubí doplnily dřevěné figury lvů, labudí a pávů.
1669 Od toho roku byl zahradníkem Adam František Utz, zvaný Tullipán. Proslul dobrými i pochybnými rysy své mimořádné podnikavosti.
1670 Na "středním placu" byla postavena Herkulova kašna J. J. Bendla, předzvěst barokizace Královské zahrady.
1679 V době pobytu Leopolda I. v Praze byla Královská zahrada znovu náročně upravena. Artikule císaře Leopolda I. o právech a povinostech zahradníků jsou základním dokumentem jejich nového cechu.
1680 Na západním okraji Královské zahrady bylo zbudováno divadlo.
1698U Prašného mostu, proti vchodu do Královské zahrady, toho roku dostavěli podle návrhu J. B. Matheye jízdárnu s arkádovou galerií obrácenou směrem k letní jízdárně.
1701 Do Královské zahrady přišel od hraběte Thuna z Klášterce nad Ohří zahradník Matyáš Zinner. Jeho rod zde působil po tři generace a je spojován s úsilím o přeměnu renesanční zahrady v zahradu barokní.
1723 Před korunovací Karla VI. na českého krále poblíž Královské zahrady vybudovali amfiteátr, v něž pak byla při slavnostech dvakrát předvedena opera dvorního skladatele J. J.Fuxe Costanza e Forteza. V Královské zahradě, západně od Velké míčovny, byly postaveny stáje.
1728 Dvorní zahradník František Zinner spolu se stavebním písařem J. J. Dienebierem podal návrh na radikální barokizaci Královské zahrady. Svůj plán, nahrazující čtvercové záhony ornamentální výsatbou květin a stříhaných keříků buxusu, uskutečňoval až do roku 1744.
1730 Jižně od vstupního květinového parteru v Královské zahradě začal Kilián Ignác Dientzenhofer budovat barokní skleník. Západní část zahrady zkrášlili plastiky z dílny M. B. Brauna: dvojice lvů hrajících si s dětmi a později kamenná sousoší Den a Noc, zvaná též Slunce a Měsíc.
1741-1743 Za války o dědictvá rakouské a francouzské vojsko na Pražském hradě poškodilo Královskou zahradu, vyhubilo zvěř v Jelením příkopě a vybilo bažanty v bažantnici.
1743 Při korunovaci Marie Terezie na českou královnu se Královská zahrada stala opět dějištěm slavností a divadelního představení.
1755-1775 Tereziánská přestavba Pražského hradu, sjednocení průčelí Hradu v klasicistním stylu, ovlivnila i úpravu terénu jižního valu.
1757 Za pruského ostřelování Pražského hradu znovu utrpěla vegetace v celé Královské zahradě, byla poškozena Velká míčovna a Dientzenhoferův skleník a zcela zničeno Braunovo sousoší Den. Před zahradou byl poškozen most a v dřívější bažantnici zničena i drůbežárna.
1769 Budovy v Královské zahradě začaly sloužit k vojenským účelům.
1770 Poškozený Prašný most byl nahrazen sypanou hrází. Od té doby se Jelení příkop dělí na horní a dolní.
1791 Střední část Dientzenhoferova zničeného skleníku byla přestavěna na patrový altánek. V době příprav na korunovaci Leopolda II. se Královská zahrada naposled zaskvěla v náročné barokní úpravě. Potom se začala postupně měnit v přírodní "anglický" park. Tato přeměna je spojena s činností dvorních zahradníků Wepplů.
1820 U Královského letohrádku bylo zrušeno giardinetto, typické pro původní renesanční a později barokní podobu rezidenční zahrady. Za Lvím dvorem postavili empírový skleník.
1844 Začala rekonstrukce Královského letohrádku, v němž měli c. k. dělostřelci přes půl století laboratoř. Po jejich odchodu byl restaurován a roku 1847 od zahrady oddělen kovanou mříží.
1848 Na Pražský hrad se uchýlil poslední korunovaný český král, excísař Ferdinand V. Sám vyučený zahradník se zde v zahradě a ve sklenících nad horním Jelením příkopem ještě 27 let věnoval pěstitelským zálibám.
1850 Až do té doby, téměř sto let, byla před jižním průčelím Hradu alej. Teprve za nově postavnou obrannou zdí vznikla zahrada Na Valech.
1852 Zahrady a pole na západ od Jízdárny začal vykupovat pražský chirurg Karel Lumbe. Jeho jméno nesou stále, i když je roku 1925 od Lumbeho dědiců odkoupila Kancelář prezidenta republiky.
1861-1863 Připravovaná, avšak neuskutečněná korunovace Františka Josefa I. se projevila zvýšenou péčí o hradní zahrady. Anglikanizace Královské zahrady byla za dvorního zahradníka Františka Ritschla dovršena odstraněním štěpnice, do té doby udržované ve východní části zahrady. Novou zahradu Na Valech Ritch osazoval již jako přírodní park. Upraven byl i malý parčík na severozápadní hraně Hradu, předchůdce zahrady Na Baště.
1919 V zahradním altánu, ktery vznikl z torza Dientzenhoferova skledníku, trávil volné chvíle prezident T. G. Masaryk.
1920 Z pověření prezidenta Masaryka začal na Pražském hradě pracovat architekt J. Plečnik. Jeho dílem je podoba jižních zahrad - Rajské a Na Valech, zahrady Na Baště i vinice s vyhlídkou nad Horním Jelením příkopem.
1937-1939 U Královského letohrádku byla odstraněna a obnoveno giardinetto v renesanční podobě. Znovu bylo rekonstruováno v roce 1955. U obou návrhů se mj. objevuje jméno prof. Pavla Janáka, Plečnikova nástupce ve funkci hradního architekta.
1945 Válečné události poškodily velkou míčovnu.
1950 Podle návrhu arch. Janáka byla dokončena rekonstrukce Jízdárny na výstavní síň. Podle návrhu téhož architekta vznikla na terase Jízdárny střešní zahrada, nejmaldší ze všech hradních zahrad, doknčovaná až do roku 1956. Barokní altán, vybudovaný z Dientzenhoferova skledníku, se po přestavbě stal obytným domem prezidenta republiky.
1952 Skončila rekonstrukce velké míčovny
1960 V zahradě Na Valech vznikla tradice nedělních promenádních koncertů, při nich byly zpřístupněny jižní zahrady. K zahradě Na Valech byla připojena malá zahrada Hartigovská s barokním pavilonem
1979 Přerostlá zeleň si vynutila rekonstrukci zahrady Na Baště
1990 Z rozhodnutí prezidenta Václava Havla je od 23. března toho roku Královská zahrada Pražského hradu veřejně přístupná.